Nejdelší tradice materiálu

Historie pálené střešní krytiny sahá daleko do minulosti. Pálené tašky znali již v Řecku asi 2 300 let př. n. l. Oblíbeny byly i v 7. až 9. století v Číně, kdy se již vyráběly i v glazované podobě. Na některé stavby byla tato krytina dokonce předepisována. První pálené tašky na naše území přivezli Římané.

S nejstaršími taškami pocházejícími z našeho území se lze setkat v muzeích. Jedná se o římské tašky, které zde římští vojáci využívali na budovách obranných stanic, kladly se těsně vedle sebe, spoje se lepily a těsnily vhodnou maltou. První vlastní tašky se na našem území začaly vyrábět v období Velkomoravské říše, k velkému růstu jejich výroby došlo zejména v 10. a 11. století. S postupujícím rozkvětem měst se pálená střešní krytina používala stále častěji a dále se rozvíjela.

Římské tašky, které byly nalezeny na našem území (oblast jižní Moravy či jižního Slovenska), měly plochý obdélníkový tvar o tloušťce asi 3 cm. Dochovaly se tašky dlouhé 65 až 115 cm, široké 47 až 85 cm. Kraje tašek byly opatřeny asi 4 cm vysokým lemem, kolmým na plochu tašky. Z výsledků chemických a krystalografických rozborů a porovnáním s místními materiály, které přicházely v úvahu jako suroviny pro výrobu pálených tašek, lze soudit, že krytina do těchto stanic byla pravděpodobně dovážena z území dnešního Maďarska.

Nejstarší pálená krytina vyráběná u nás pochází z období Velkomoravské říše. Známější jsou ale až staročeské tašky z pozdějších dob. Svým tvarem se podobaly římským. Postupem doby se však zmenšovaly a jejich součástí se stalo i korýtko, které bylo do té doby samostatné. V souvislosti s rozvojem měst ve 13. století, který byl spojen se zvýšenou stavební činností, se pálená střešní krytina používala stále častěji. Vznikaly nové cihelny, které byly pro města významným zdrojem příjmů. Cihlářství se stalo významnou živností. V 15. století bylo zaznamenáno jen v Praze osm „cihlářů krycích“, tedy výrobců střešních tašek. Nejrozšířenější krytinou v té době byla krytina prejzová, která byla v pozdějším období i glazovaná.

Roku 1580 rožmberský Petr Vok pozval cihláře z Flander, kteří v Bechyni zavedli výrobu tzv. „Holandských pánví“, jimiž se vyznačují střechy bechyňských domů dodnes. Jejich produkce později ustala a na čas byla obnovena v roce 1875. Obecně jsou tyto tašky známé jako „Bechyňské háky“. Pálená krytina ve tvaru prejzů je dominantní krytinou střech ještě i v době baroka, jak dokumentují vyobrazení tehdejších staveb, později se objevují jednoduché ploché tašky – bobrovky a ještě později tašky drážkové.

Zájem o střešní krytinu stoupal a výroba „ručně“ přestala postačovat. První jednoduchá zařízení pro hnětení surovin a formování surových tašek (tvářecí stroje) se objevila na konci 18. a v 19. století. Tímto krokem se výroba tašek jak zkvalitnila, tak zintenzivnila.

V polovině 19. století byly používány kruhové pece, u nichž se později využívalo odpadní teplo stavbou nadpecních sušáren, čímž se snižovala spotřeba paliva. Při formování hmoty (vytváření) byla postupně ruční výroba nahrazována tažením na pásmových lisech nebo ražením do gumových forem. V první polovině 20. století byla zaváděna další zlepšení technologie výroby pálené krytiny – suché mletí, odvodňování na odvodňovacím lisu, používání pásmových lisů apod. Znovu se také obnovují technologie povrchové úpravy tašek – engoba a glazování.